Solitary

IRSKÝ OSTROV SKELLIG ROCK je každým rokem obležen mnoha návštěvníky. Nejsou to ale turisté, kteří si tu zaplatili dovolenou. Přilétají sem tisíce hnízdících mořských ptáků. Jedním z nich je papuchalk bělobradý. Krásně zbarvený pták, který má zvláštně posazené oči. Díky nim se stále tváří, jako by mu celý svět ubližoval. Zajímavé je jejich zbarvení.

§  Když byste je viděli na irských ostrovech na jaře a v létě, mohli byste obdivovat krásné barvy, kterými je příroda obdařila.
§  Z těchto ostrovů odlétají koncem července a míří do severního Atlantiku a Severního ledového oceánu.
Tam ale nikde nehnízdí. Většinou je jim domovem otevřený oceán. Je naprosto úžasné, že dokáží sedět na vodě, která je zmítána obřími vlnami.
§  A právě v tu dobu se jejich barvy ztrácí. Jako by jim rozbouřené moře jejich krásu smylo.

Nenechaví rackové

V zimě se tito ptáci musejí vypořádat s Poseidonem, v létě s nenechavými racky. Papuchalkové hnízdí v norách, které si vyhloubí na travnatých svazích. Hnízdo si vystelou trávou, peřím a mořskými řasami. Po vysezení mláďat se do péče zapojí oba rodiče.
o   Prakticky celý den se nezastaví a jen shánějí něco do zobáčku pro svá hladová mláďata.
o   Někdy se pouštějí za potravou i do velkých hloubek.
o   Pod hladinou jim silná křídla slouží jako výkonná pádla.

Papuchalkové mají chytře uzpůsobený zobák, který jim dovolí držet až třicet rybek naráz. A teď nastává problém. Jak se dostat zpět ke svým mláďatům i s úlovkem? Na cestě totiž hlídkují hladoví a vychytralí rackové, kteří jsou líní si sami sehnat potravu. Ukrást ji papuchalkům jim přijde pohodlnější. Papuchalkové si pomáhají tím, že ostrov několikrát obkrouží, až vyhodnotí správnou situaci na přistání. Takto se musejí snažit celých padesát dnů, dokud nejsou jejich potomci schopni sami vyletět na moře.

Co si předem promyslet?
Pokud si Vaše dítko nepřeje nic jiného než z celého srdce psa, dobře si rozmyslete, jestli jste schopni se o něj starat 15 let i déle. Také dítěti vysvětlete, že se psím kamarádem si užije spoustu legrace, ale také je nutné se o něj starat. Zkuste se domluvit na určitých pravidlech např. budeš se mnou chodit venčit pejska odpoledne. Jednou z nejdůležitějších věcí je určitě výběr vhodné rasy. Takový zlatý retrívr, boxer nebo bígl děti naprosto miluje, musí k tomu být však veden. Také zohledněte temperament pejska, kterého si pořídíte. Pokud chodíte každý den na dlouhé procházky, můžete zvolit staforda nebo jack russela. Pokud naopak máte rádi své pohodlí, dejte přednost basetovi, pudlovi nebo bišonkovi.

Jaké pravidla by měly děti dodržovat
Nejdůležitější je, aby dítě pochopilo, že pejsek je živá bytost a není jen na hraní. Vysvětlete své ratolesti, že pokud pes spí nebo leží v pelechu, zřejmě potřebuje klid a nechce být nikým rušen. Také různé tahání za uši nebo packy je nepřípustné. Učte dítě, aby nechalo Vašeho pejska v klidu najíst a v žádném případě mu nesahalo do jídla. Pes by si sice neměl nic dovolit, ale vždy je lepší zavést jasná pravidla. Na společné procházce učte dítě už od mala, že se musí občas zastavit a počkat, než se pejskem vyvenčí. Naučí se tak porozumět potřebám zvířat což se mu bude hodit do života.

Co vše se dítě naučí?
Určitě to znáte – potkáte na procházce čtyřnohého chlupáče a hned máte lepší den. Není divu, pes totiž blahodárně působí především na psychický stav každého z nás, tudíž i dětí. Nejvíce psího společníka ocení děti s různým zdravotním znevýhodněním nebo nemocí, dokonce stydlivým nebo autistickým dětem pomáhají překonat sociální bariéry a začlenit dítě do kolektivu.

Tím, že děti pejskovi dávají jídlo nebo ho češou, se mezi nimi buduje silný vztah a učí se, jak být zodpovědnými. Myslete však vždy na to, že každý pes bez ohledu na rasu, potřebuje důsledný výcvik. Také nezapomeňte, že hlavní pečující osoba o psa tu budete vždy především Vy.

Nezáleží na tom, kolik dětí máte a ani na tom, jestli jsou to uličníci nebo andílci. Každý rodič dobře ví, jak je náročné věnovat se svému dítěti bez přestávky a rovněž si uvědomuje to, že na sebe a své aktivity má minimum času a konec konců i energie.
Z toho důvodu je opravdu velkou pomocí, pokud se vám rodina nabídne, že vám vaše děti pohlídá a vy si tak budete moci odpočinout a na chvíli vydechnout.

Nezodpovědní rodiče, kteří se chtějí dětí zbavit

S touto myšlenkou a větou, se v současnosti potkává mnoho rodičů, o kterých si to lidi říkají v případě, že jim někdo z rodiny (nebo přátel) hlídá jejich děti. Doba je svobodná a s negativními názory se bohužel nešetří. Tím pádem mají praktický cizí lidi, neustálou potřebu řešit život ostatních kolem sebe a pomlouvat jich za všechno, co dělají „špatně“.
Co je však špatného na tom, pokud vaše děti tráví čas i s jinými rodinnými příslušníky než jen s vámi? Dítě není majetek, který byste si měli střežit, ale radost, se kterou byste se měli podělit. Skutečnost, že vaše dítě stráví odpoledne u babičky nebo, že si ho tetička se strýcem vezmou ven na hřiště (a to všechno bez vaší přítomnosti), ještě není podnětem k tomu, že vám na něm nezáleží a chcete se ho za každou cenu zbavit.
Proč by na vás tedy mělo vaše okolí házet ještě větší zodpovědnost a tlak, kterého už tak máte více než dost? Nemějte strach bránit se nesmyslným narážkám na to, že se o vaše dítě nestaráte dobře!

Dovolená bez dětí

Další příčina k tomu, jak se poprat s pomluvami lidí ve vašem okolí nastane ve chvíli, kdy se vaše díte rozhodnete nechat u babičky (nebo u kohokoliv, komu věříte a bude s ním v bezpečí) v době, kdy se s partnerem rozhodnete jít na dovolenou ve dvou. Není nezodpovědné a ani nevýchovné, pokud si uděláte pro změnu čas pouze pro sebe a ještě s pocitem a jistotou, že bude vaše dítě v dobrých rukách.
Navíc se i díky kontaktu s jinými lidmi, naučí větší samostatnosti a nebude na vás tolik zatížené. A udělat radost všem, kteří o přítomnost vašeho dítěte stojí je něco, za co se stydět a ani obhajovat nemusíte.

Dětská touha po pozornosti je někdy pěkně vynalézavá a pro rodiče vyčerpávající. Co všechno si tihle malí caparti nedokáží vymyslet, abyste jim právě teď věnovali kus svého času! Každou mámu a každého tátu vykolejí, když jeho dítě začne vyvádět.

Proč to dělá, co se skrývá za jeho chováním?
·         Chce mi už tak malé dítě snad určovat, co přesně mám podle něj dělat?
·         Dávám mu málo lásky, myslí si, že jej nemám dostatečně rád?
·         Zkouší, kam až může ve svém chování zajít, aby si vynutil své?
 
Vězte, že poslední možnost je ta správná. Proto nezapomínejte, že vy jste ten, kdo určuje limity chování. Útlocitné povahy se nechají unést druhým bodem a pocítí vinu. Že by opravdu dávali svému malému trapiči málo citu a času? Ale tak trochu si za to taky můžete sami, protože spíše opak je pravdou. Totiž, že se kolem svého malého miláčka točíte až příliš a on to pak chce vždy, když si vzpomene. V tom případě zároveň platí i první možnost.
 
Kam až to může zajít
Do hodně vám nepříjemných situací. Vaše dítě si lehne na zem uprostřed chodníku, bude se vztekat v obchodě před regálem, abyste mu koupili, co tam vidí. Protože to by bylo, abych nepřipoutal pozornost a nevynutil si, co já chci! A jak je to skvělé, že jsem hned středem zájmu, když začnu jídlo házet pod stůl a pusu přestanu otevírat! Hned se se mnou mazlí, prosí mě a utěšují.
 
Jak z toho ven?
Brzy všichni rodiče zjistí, že trest za takové chování vyvolá opačný účinek – čili dítě přidá na svém nátlaku, křiku a vzteku. Je to těžké, ale jediná pomoc je nepolevit, nevyhovět, nevšímat si. Jen tak dítě zjistí, že takhle nic nezíská. Nevšímejte si lidí, kteří na vás budou vrhat zlé pohledy, že nedokážete své dítě utišit a ignorujete ho. Vy víte své. Víte, že vaši pozornost si dítě získá jen, když bude hodné a bude si hezky hrát – pak ho pochválíte, pohladíte a můžete ho i odměnit.

Čtení je nepostradatelnou hodnotou, kterou byste měli svým dětem dopřát. A to už od malička! Pro začátek jsou to obrázkové knížky, kdy děti začnete učit první slovíčka, později jich učíte básničky a v neposlední řadě, byste si měli udělat večer čas a přečíst jim krátkou poutavou pohádku, pro jejich klidné spaní.

Do jaké míry, na to má vliv výchova?

Výchova dítěte by měla obnášet slušné zacházení, základní návyky, dohled nad každým jeho činem a vyvození následků, ale i rituál, jakým je večerní čtení. Můžete z toho udělat tradici a večer si všichni lehnout společně do postele (malí i velcí) a listovat v knížce, kterou budete svým dětem jako rodiče číst. Do jisté míry v nich čtení totiž vyvolává pocit domova, stability, rodiny aútulného pohodového odpočinku před tím, než půjdou spát. Dětem, kterým je před spaním čteno z knížky se spí daleko lépe, klidněji a kvalitněji než dětem, kterých rodiče uloží do postele a zavřou za nimi dveře.

Podpora jejich slovní zásoby

Je dokázáno, že děti mají tendenci rychleji se učit novým slůvkům a jejich spájení do vět, když mají předčítáno z knížky. Díky čtení totiž získají do hlavy spoustu nových informací, které jim pomůžou rozvinout jejich slovní zásobu. Je to hlavně z toho důvodu, že když leží a poslouchají vás, plně se soustředí na to, co jim říkáte a vstřebávají každé slovo. To se v průběhu dne, kdy je všechno ulítané a děti často roztržité nestane, protože nemají čas na to, aby se věnovali svým aktivitám a ještě vnímali to, co po nich chcete. U čtení je tedy všechna pozornost a vnímání soustředěná na vás a vaše slova, které jim z knížky čtete.

Místo pohádky i něco náročného? Proč ne!

Co se týče čtení, nemusíte se zaměřit jen na dětské pohádky, kterých je nespočet. Můžete vybrat dětem i odbornější literaturu a číst jim cokoliv vás napadne. Klidně si můžete vybrat i nějaké pověsti, eposy, bajky nebo literaturu, která na nich bude čekat ve škole. Vůbec jim tím neublížíte, právě naopak, dáte jim do hlavy vědomosti, přehled a příběhy, které jim k jejich vývinu jen prospějí.