Solitary

Jestli měla některá z hereček předválečného filmu charizma, přirozenou krásu i inteligenci, byla to právě Nataša Gollová. Její vzhled nebyl nikterak vyumělkovaný, vždy působila přirozeně a vesele. V některých filmech se představila téměř jako éterická víla, v jiných jako žena zkoušená osudem a cizí ji nebyly ani role potřeštěných dívek s téměř chlapeckým chováním.

Dívka z dobré rodiny
Pokud se jen trochu zajímáte o českou historii, nebude vám jméno Goll, neznámé. Jaroslav Goll byl totiž uznávaný český historik a právě po něm převzala na začátku kariéry herečka příjmení. Její rodné jméno však byla Hodáčová. Narodila se 27. 2. 1912 do zámožné a intelektuální rodiny, její tatínek byl právníkem a politikem. Maminka milovala umění, jméno pro dceru vybrala podle hrdinky Tolstého románu Vojna a mír. Nataša tak odmala hrála na klavír, chodila na balet a učila se cizí jazyky. Navzdory svým studijním úspěchům, rozhodla se dát přednost umění, plně se oddala divadlu a posléze i filmu. Brzy se díky svému talentu stala uznávanou herečkou, netěžila jen ze svého vzhledu, jako tomu bylo u jiných hereček té doby, ale opravdu měla herecké nadání.

Žila naplno
Kromě hraní na divadle, se z ní brzy stala i filmová hvězda. Nezapomínala však ani na své zájmy a přátele. Její dobrou přítelkyní byla Adina Mandlová, tedy alespoň do té doby, než se nepohodly kvůli jednomu muži, obě totiž milovaly Wilhelma Söhnela, který měl velké slovo u protektorátního filmu. Nataša milovala zvířata, ráda pracovala na zahrádce. Uměla si vychutnat dobré jídlo a pití, které se bohužel později podepsalo na jejím zdraví. Nejúspěšnější filmy natočila právě v období války, za všechny zmiňme například filmy Kristián, Eva tropí hlouposti čiHotel modrá hvězda.
S koncem války přišly smutné časy
Byla určitým symbolem válečné éry, a i když s Němci nikdy nekolaborovala, byla po válce obviněna podobně jako mnozí další herci z vlastizrady. Dobrovolně odešla pomáhat zraněným do Terezína, zde se nakazila tyfem a málem zemřela. Později se provdala za Karla Konstantina, ředitele českobudějovického divadla. Bohužel moc šťastné nepila, manžel dost pil a děti také neměli. Její velkou láskou byl zakladatel dadaismu, francouzský básník Tristan Tzara, naposledy se však viděli roku 1948. Po smrti milované matky a manžela se uzavřela do sebe, své smutky léčila alkoholem. Zemřela opuštěná roku 1988 v domově důchodců.

Druhá světová válka nepochybně byla hrozným obdobím. To se samozřejmě nutně odráží také v umělecké tvorbě. Snad na žádné téma nebylo napsáno tolik knih jako na téma druhá světová válka a totéž platí o filmech. Obvykle se jedná o historické filmy nebo dramata. Ovšem někteří filmaři se tématu ujímají po svém. Točí satiry a parodie na téma nacismus a Adolf Hitler. Těchto počinů najdeme v kinematografii nemalé množství. Někteří lidé to mohou vnímat s pohoršením, kde až je schopna satira zajít, někteří v tom zase vidí způsob, jak se s děsivou minulostí vyrovnat. Obě skupiny mají svým způsobem pravdu.

Zkuste se na to podívat takto. Asi nic by takového Hitlera nenaštvalo více než parodie na něj. A to za to přece stojí ne?

Asi nejznámějším produktem tohoto ražení je snímek Hanební pancharti, který natočil Quentin Tarantino a je zároveň autorem scénáře. O úspěšnosti svědčí skutečnost, že tento počin patří mezi nejoblíbenější filmy všech dob.

Velmi zdařilým počinem je také německý film A je to tady zase z německé produkce, který vznikl na motivy stejnojmenné knihy.

Jedná se o komedii, kdy se v současnosti objeví Adolf Hitler. Stává se hvězdou televize i internetu jako komik, kdy úspěšně paroduje sebe sama. Hrozné však je, že lidé ho nevnímají jako plánovaného komika, ale s jeho názory se ztotožňují. Ti, kteří jsou znepokojeni uprchlickou krizí, jsou dokonce připraveni ho následovat. Vždyť on má své charisma, nazývá věci pravými jmény. A kdyby věděli, že to není jen dokonalý imitátor, ale vůdce samotný, snad by jim to ani nevadilo. Jen redaktor, který tuto staronovou hvězdu objevil, si časem uvědomuje skutečnost a končí na uzavřeném oddělení psychiatrie.

Jedná se sice o komedii, ale zároveň po jejím vzhlédnutí má člověk, který u filmů přemýšlí, i divný pocit z toho, že člověk by snad v zájmu řešení národní krize opět dokázal podlehnout charismatickému člověku, aniž by si uvědomil, že je to charisma opravdu ďábelské.

Co je to štěstí a kde se bere? Vzniká štěstí z peněz? Z toho, že máme nádherný dům a můžeme si koupit vše, po čem naše srdíčko zatouží? Vzniká z dobré práce, po které jsme vždycky toužili a kariérního růstu, který nám tato práce snů umožňuje? Odpověď na to, co znamená pravé štěstí je více prostá, než by se mohlo zpočátku zdát. Pravé štěstí má každý člověk uvnitř sebe a při jeho hledání neexistují téměř žádné vedlejší faktory než je on sám.


Šťastný je ten, kdo miluje vše, co mu život a každý další den přinese. Takový člověk miluje každý okamžik a žije naplno každou vteřinou. Šťastný člověk se od toho nešťastného pozná velice snadno. Šťastný člověk je rád za vše co má (rodina, přátelé, koníčky), proto nezávidí ostatním lidem, naopak jim jejich úspěchy přeje a raduje se s nimi. Šťastný člověk má také zdravé sebevědomí a neřeší maličkosti jako je například u žen nějaké to kilo navíc- dokonce takové ženy umí svou nedokonalost přeměnit ve svou přednost. Sebevědomá žena bývá méně žárlivá- takže má i spokojenější vztah.


Klíčem ke štěstí je najít vnitřní mír. Vyřešit všechny problémy uvnitř sebe samotného- občas to nejde bez pomoci, ale když si najdete někoho, kdo bude s vámi bloudit myšlenkami a pomůže vám najít správné odpovědi na otázky uvnitř vás, je to také správná cesta k úspěchu.

Člověk musí mít radost z maličkostí, protože od toho přeci život je. Když se člověk neraduje z maličkostí, jeho život není tak radostný.

Největší radostí je pomáhat ostatním lidem- naším kamarádům, rodině, nebo například dětem z dětských domovů nebo pejskům v útulcích. Taková pomoc vykouzlí každému, kdo ji vykoná, úsměv na tváři.

Závěrem napíšu jen to, že každý člověk v sobě má štěstí. Občas není cesta k jeho nalezení zrovna nejlehčí, ale každý člověk to dokáže, když o to doopravdy stojí. Nalezení vnitřního míru se štěstím úzce souvisí.