Solitary

Jistě každého z nás fascinují. Jsou krásní, barevní a neodolatelní. Ano, hovořím o exotických zvířatech. Exotická zvířata se odlišují svým chováním od těch domácích klasických zvířat, která mi známe. Do kategorie exotických zvířat můžeme začlenit tropické ptáky, plazi, velké kočkovité šelmy, opice či mořské ryby. V minulosti jsme tato exotická zvířata vídali hlavně v zoologických zahradách, ale doba pokročila a my si je postupně pořizujeme domů a chceme si je zdomestikovat a mít je jako domácí mazlíčky. V tomto ohledu jsou však přísná kritéria ze strany krajské veterinární správy. Také chov těchto zvířat vyžaduje speciální péči, znalosti, finanční prostředky a také čas, abyste se mohli svým exotickým miláčkům věnovat. Chov exotických zvířat může být pro někoho výzva, ale pozor, nese s sebou také nějaké nároky.

Například někteří tropičtí ptáci či plazi potřebují jistou úroveň tepla, světla a vlhkosti. To vše musíte pro svůj chov brát v potaz. Opice, či další exotičtí savci zase potřebují dostatek prostoru. Mimo určitého prostoru a životních podmínek, je také potřeba zajistit správnou a kvalitní stravu, která je pro daného jedince přirozená.

Bez správných podmínek a stravy, nebo vystavení stresu může dané zvíře také uhynout. S tím, jak se rozvíjí a roste poptávka po exotických zvířatech, taky roste černý a nelegální trh. Ten vzniká proto, že se začínají pokládat etické a také ekologické otázky, ohledně chovu daných exotických zvířat. Bohužel spoustu lidí tyto otázky netoleruje a tajně, respektive nelegálně si pořizuje některé exotické druhy, i když pro ně nemá dostatečný prostor, znalosti, finance apod. Jedná se nyní hlavně o kočkovité šelmy. Znám dost lidí, kteří doma chovají například pumu. Mě osobně to přijde nepřirozené jak pro člověka, tak také pro daného majitele. Kočkovité šelmy nejsou zdomestikované a jsou v nich pudy a touha lovit. Bojím se, že na to někteří majitelé těchto šelem brzy doplatí.

O kočkách je známo, že většinu času prospí nebo prolenoší, jsou to však dravci, přestože to na první pohled nemusí být patrné. Hovoří s námi také řečí těla, podle níž jasně rozpoznáme, jak se náš mazlíček cítí.

Soustředěnost

Upřený pohled s doširoka otevřenýma očima, ovšem se zúženými zornicemi je typický pro pozornost bodu zájmu. Kočky jsou od přírody predátoři, i když je známe jako mazlivé tvorečky z vyhřátých pelíšků, s jemným kožíškem a miskou plnou granulí. V ten okamžik se celé tělo napřímí, ztuhne, někdy přikrčí, konec ocasu se rozkmitá a zadní nohy jsou připravené k útoku skokem. Pokud jste tím cílem vy sami, ať už ve formě hry nebo jako objekt zájmu v souvislosti s krmením, nespustí z vás oči, i když se o vás bude zdánlivě otírat.

Spokojenost

Vyrovnané zvíře je v takovém okamžiku posazené se vzpřímenou hlavou, je uvolněné, uši se otáčí podle zvuků, které se ozývají kolem, častěji mrká nebo přivírá oči, někdy zívá a drbe se. I ocas je volný, nebo naopak vztyčený a mírně stočený. Takové zvíře rádo přede, když jej pohladíte, cítí se v bezpečí, není ničím rozptylováno a není ve stresu. Jestliže leží, bývá to v pozici buď na boku s nataženými packami, nebo na břiše s tlapkami stočenými pod sebou.

Úzkost a obavy

Kočky se mohou dostat do stavu panického strachu z neznámých jevů a zvláště tehdy, kdy se nemohou nikde ukrýt. Může to být zvukový projev, blízkost cizího člověka, psa nebo dalšího zvířete. Mohou je vyděsit i neznámé předměty na místech, která důvěrně znají. V tu chvíli nepomáhá vůbec nic, ani pamlsky, zavolání, pohlazení. Zůstaňte v poklidu, ušetřete se prudkých pohybů a ponechte kočce dostatek času, aby se uklidnila a poznala, že jí nic neohrožuje. U některých hrozeb, nebo při hře dvou a více koček se jejich tělo naježí, včetně ocasu, zvětší tím svůj objem, aby vypadaly na první pohled mohutnější, což má potenciálního vetřelce zahnat.

Ten, kdo si pořídí nějakého domácího mazlíčka, chce pro něho většinou jen to nejlepší. Je pravda, že v poslední době nás některé otřesné případy přesvědčily spíše o opaku, ale budeme doufat, že to bylo skutečně ojedinělé. A podle toho, jak se k tomuto problému veřejnost postavila, to jistě bude pravda. Zvířátko, které si pořídíme, bude vyžadovat naši péči ve všech směrech. Hlavně v oblasti potravy. Je na nás totiž dokonale závislé.
·        Většinou se říká, že se lidé rozdělují na dva tábory.
o   Na milovníky pouze koček nebo pouze psů.
Jsou ovšem i výjimky. Pak mohou mít doma chovatelé smečku složenou z obou druhů těchto domácích zvířátek.

Některé potraviny jsou nebezpečné

Co si ale musí každý chovatel uvědomit je fakt, že kočka má zcela jiné nároky na stravování. Není tedy možné dát do obou misek to samé.
·         Co jí může ublížit nejvíce?
o   Určitě se neotráví, pokud okusí granule od kolegy – psa.
o   Ale rozhodně ji musíte uchránit toho, aby s ním hodovala na kostech.

Ani v přírodě si kočka nepochutnává na komplet celém uloveném zvířeti. Kostičky nechává a jen je okouše a olíže. Kosti by jí totiž mohly způsobit velké zdravotní potíže. Jsou pro ni nestravitelné a mohou ji dokonce i smrtelně poranit. Zejména, pokud se jedná o kosti, které se štěpí. Což jsou například kosti kuřecí. Našemu chlupatému kamarádovi mohou poranit střevní stěnu nebo způsobit velké zažívací problémy. Opatrní musíme být i u podávání syrového masa. Chovatelé koček jistě teď vědí, o čem je řeč.

·         Naše kočička může být právě po vydatném obědě, ale jakmile ucítí pach syrového masa, není k udržení.
·         A co teprve, když jí kolem nosu zavane vůně ryby.
Syrové maso ale může obsahovat parazity, kteří se mohou přenést i na nás. Kromě nich může být s syrovém mase také nebezpečná salmonela. A na všechny tyto problémy nestačí ani pravidelné odčervení.

Máte doma nějaké domácí zvířátko, které milujete? Já ano. Mám dva krásné koně. Celý život jsem snila o tom, že budu mít konečně vysněného koně. Jako dítě jsem vyrůstala na statku, ale věřte nebo ne, měli jsme tam plno zvířat. A věřte nebo ne, kůň tam nebyl. Vůbec jsme neměli koně, i když jsme měli velkou prázdnou stáji. Vůbec jsem nerozuměla tomu, proč máme tolik zvířat, a ne zrovna koně. Protože moje maminka vždycky taky milovala koně. Maminka mi říkala, že když byla malá, tak měla dva malá malé poníky. A já musím říct, že jsem si myslela, že bude chtít mít koně i nyní. Jenomže jsem se bohužel škaredě spletla. Maminka koně už nechtěla. Dlouho jsem po tom pátrala, proč moje maminka takhle krásná velká a důstojná zvířata nechce.

A až později jsem se dozvěděla, že právě na koni si maminka zlomila nohu. Taky musím zmínit, že moje maminka by byla asi dobrá žokejka. Proto jak si zlomila nohu, tak nemohla jezdit na soutěže a byla z toho velmi nešťastná a všechno dávala za vinu právě koním. A právě jak spadla z koně, tak díky zlomené noze už nemohla skoro nic dělat.

Neměla zájem pak už ani o koně pečovat. Její zlomená noha byla opravdu vážná. Byla na třech operacích. Moje máma se zařekla, že na ta krásná zvířata už nikdy nesedne a nechce je nikdy vidět. Nicméně jsem ale na mamince viděla, že někde v hloubi duše ty koně miluje. A tak jsem se domluvila s tatínkem, že mamince uděláme překvapení. Vzali jsme maminku do stájí koní ve vzdáleném městě a moje maminka byla opravdu ráda, když uviděla koně. Musím říct, že takovou jiskru v jejich očích jsem už dlouho neviděla. Vůbec jsem nedokázala pochopit, jak takové zvíře dokáže člověku udělat radost a zahřát u srdce. Kůň je velmi citlivé zvíře, ale zároveň i hodně silné s krásným charakterem. Máte taky rádi koně? Nebo máte radši malá zvířata?